VDT (přídavek) den 46. + 47. (42,8 km + 27,4 km; celkem: 1547,2 km)

Čelepinski vrv → Mavrovo → Lazaropole

OTEVÍRÁM SEVERNÍ MAKEDONII, SOUBOJE SE PSY A SETKÁNÍ S LIDMI Z PROJEKTU VIA DINARICA

Přijde mi zajímavý, že vždycky když šlápnu nějakej zničující randál, tak ráno je tělo sice unavený, ale furt může jít a to poměrně napohodu. Po horských planinách to po ránu valim směr Makedonie až do chvíle než mi začnou dělat společnost šarplaninácký ovčácký psi. Během dne na mě zaútočili celkem 3x. Probíhalo to asi takhle, jakmile zpozorujete na planině stádo ovcí tak víte, že bude zle. Zahlídne vás jeden pes, zaštěká, a v tu ránu na vás běží smečka deseti krvežíznivejch čoklů. Moje taktika byla jasná, musel jsem se bránit a vystupovat stejně agresivně. Pískal jsem na píšťalku, máchal hůlkama a nakonec po nich házel i kameny. Jednou mě dokonce zatlačili ke srázu, což byl docela adrenalin, ale když jsem jim dal najevo, že půjdu jinudy a neukradnu ani nezabiju žádnou ovec, tak mě nechali. Po planinách s výhledem na nejvyšší horu Albánie i Severní Makedonie - Golem Korab (2764 m n. m.) otvírám už sedmou zemi na trailu, Severní Makedonii. První civilizace mě vítá u Mavrova jezera, což je ve skutečnosti přehradní nádrž. Úsek 84 km bez jakéhokoli náznaku civilizace jsem odrandáloval za dva dny a za to si dopřávám pokojík, pivo a sprchu. Tyhle hory byly neskutečný, jedny z nejhezčích na trailu. 😍

Dneska jsem si dovolil spát až do osmi a trochu zregenerovat. Můj dnešní cíl byl naplánovat si cestu domů a šlapat až odpoledne. Během snídaně v restauraci Mavrovski Merak jsem se úplnou náhodou setkal s organizátory projektu Via Dinarica v Severní Makedonii. Ty lidi byli přesně moje krev. Nadšení z toho, co jsem prošel, se neustále vyptávali a věnovali mi Via Dinarica tričko a mapy. Někoho takovýho tu prý ještě neměli. Setkání s nimi mi celkově udělalo velikou radost a celý odpoledne jsem přemýšlel o tom, že vlastně dělám něco neskutečnýho, něco speciálního, a že jsem podle nich první kdo se pokusil o thru-hike přes všechny země v projektu Via Dinarica. Do Lazaropole jsem fakt letěl, tělo mělo půlden oraz a tak jsem poměrně suchou a hornatou makedonskou krajinou svištěl. Tak moc mě ta chůze baví i po tolika týdnech! ❤️ Teď sedim v Lazaropole v restauračce, píšu tenhle post a začínám si uvědomovat, že mi zbývají poslední dva dny do cíle, cca 75 km. V úterý večer bych měl pokořit tisící míli a zároveň dojít do Ohridu, což je můj už 47 dní vysněnej cíl.