VDT den 24. + 25. (33,5 km + 34,9 km; celkem: 819,6 km)

Risovac → Ravna → Rujište

FENOMENÁLNÍ HIKE PŘES MASIVY ČVRSNICA A PRENJ

Vůbec nevim kde začít, bylo to neuvěřitelně krásný a zároveň fest náročný. 😊 Tyhle dva dny bych zařadil mezi jedny z nejhezčích a nejnáročnějších v mojí "hajkovací kariéře". Zároveň jsem si udělal novej denní osobák z hlediska převýšení (⬆️+⬇️ 4510 m). Pro představu o náročnosti na úvod zmíním, že jsem z hlediska kumulovaného převýšení za ty dva dny udělal 8861 m (⬆️ 4309 m, ⬇️ 4552 m) a to celou dobu náročným horským terénem.

Z Risovace stoupám v pátek ráno ještě za nulový viditelnosti na Veliki Vilinac. Na vrcholu se zapisuju do knihy, zvednu oči a oblačnost se trhá. Celý masiv Čvrsnica jako na dlani. Pak mě čekalo ještě pár kiláčků na Hajdučka vrata, což je pro nás geomorfology zázrak. Obrovská skalní brána v kusu vápence modelovaná především soustředěnou větrnou erozí. Fantazie. Místní legenda praví, že kdo bránou projde, stane se neprůstřelným. Kuboj následně proletí skrze Hajdučka vrata a doufá v neprůstřelnost. Odtamtud se klesalo do Jablanici. Nádhernej chozenej trail a 1800 m konstantního klesání, to je něco, v čem se fakt vyžívám. V Jablanici dávám pizzu, doplním zásoby, přejdu řeku Neretvu a popojdu do Ravny, kde mi místní přidělí útulný přístřešek.

Sobotní den začínám brutálním stoupákem z 200 m n. m. do 1800 m n. m. na planinu Prenj. V chatě Meduprenje potkávám borce z jablanickeho planinarského družstva a říkám jim, kam chci dojít. Tyhle vysportovaný borci na mě koukaj jak na blázna, když se zmiňuju o tom, že chci po tomhle stoupáku dojít ještě dnes do Rujiště. Prý je to 26 km a 10 h non-stop chůze náročnym terénem. Říkám si okej, pro dayhikery možná. Hledám trail, ztrácím se, nacházím se, přeskakuju hluboký škrapy a pukliny. Aktivuje se ve mně divočinskej pocit. Celej vysokohorskej kras masivu Prenj je tu, hezčí krasovou lokalitu jsem neviděl. Terén náročnej, velký kameny, ale to mi nevadí. Celý tohle prostředí ve mně vyvolá ten pocit hajkovacího štěstí, tohle je to, proč to děláme. Euforie. Všichni, který potkávám mě tu mají za blázna, ale já znám možnosti mýho už "neprůstřelnýho" těla. Docházím před sedmou večer, z těch deseti hodin podle planinářů jsem udělal šest a půl. Zůstávám na pokoji v Rujišti, kde tělu dám co potřebuje, pořádná večeře, piva, cola, sprcha, postel.