Predjama → Dolenja Vas
POČÁTEK TRAILU A SETKÁNÍ S MITJOU
V nočním vlaku do Lublaně jsme si sice dopřáli 4 hoďky nekvalitního spánku, ale za to jsme už v 7 byli v Postojně a v pul 9 u Predjamskyho gradu, výchozího bodu trailu. Čekal nás tedy regulérní den na trailu, který jsme chtěli pojmout zcela průměrně. Už od začátku to nebyla žádná rozcházečka, ale pořádný šlapání do kopců na docela dobře značený stezce (bílej puntík s červeným kruhem). Na prvních 10 km hned tři tisícový kopce - Sv. Lovrenc, Špilnik, Lipovec, ze kterých byl fantastikej pohled na okolí i třeba na Alpy.
Oběd jsme chtěli dát po dvaceti upocených kiláčcích v Planině. Najednou nás zastaví starší pán, který se jmenoval Mitja. Ptáme se ho, jestli má vodu. Se slovy: „Mám něco lepšího“ nás zve k sobě do garáže. Popadne 3 panáčky a odčepuje nám cosi z jeho domácího sudu. Je to dobrý a tak se ptáme, co to je. On hrdě odvětí: „Homemade Jägermeister.“ Když mu pak řikáme, že jdem do marketu, tak se nás ptá, co potřebujem. Říkám, že limonádu, pivo, vodu a uvařit si. On vytáhne z lednice ve svý palírně dvě piva a říká: „Tady máte pivo, ostatní mám taky a uvaříte si u mě v kuchyni.“ A tak se stalo, že první den trailu sedíme u neznámého Mitji v kuchyni, krájí nám dál domácí klobásy a sýry, otevírá další a další pivo a je neuvěřitelně milej. Kdybych tam seděli dýl, tak nás tam snad nechá žít nebo nám odkáže jeho dům. Nakonec utrousí krásnou větu:
„Víte, já mám už něco nacestováno, tak vím, co lidi jako vy, potřebují.“
Odpoledne se s Mijtou loučíme a kolem několika krasových propastí, poljí a vyvěraček práskáme dalších 17 km po šolinách i pěších stezkách až do Dolenja Vas.
KONEČNĚ ŽIJEME TRAIL! Kuboj
Comentarios