Během našeho 33. dne na HRP jsme potkali dva klatováky Terku a Kubu, kteří šli GR 11. Naše debata samozřejmě přirozeně sklouzla k Šumavě a Fiki se zmínil, že loni odstartovali s Norčou a Tomášem nultý ročník pravidelnýho přechodu Šumavy, který pojmenovali zcela hikersky Šumava Crest Trail (ŠCT). Už v Pyráčích jsme si slíbili, že to ještě letos po návratu z HRP napálíme společně a ještě to k tomu pěkně PCT stylem, tzn. valit bomby (za 3 dny udělat cca 130 km) a s co nejlehčím batohem (srazit BW úplně na minimum).
Přizvali jsme ještě Norču a Elišku. Suma sumárum na tuhle akci se sešla parta lidí, kteří letos buď úplně přešli Pyreneje (GR 11 nebo HRP), nebo v nich alespoň byli. No měli jste vidět tu radost v našich očích, že už zase můžeme chodit. Ještě k tomu naše těla byly natrénovaný z překonávání převýšení v Pyrenejích a teď najednou Šumava? Připadali jsme si, jakoby nám někdo odstranil z nohou tréninkový závaží a letěli jsme. První den byl odpočinkový (36,5 km). Z Nový Pece jsme valili kolem Plešnýho jezera na hřebenovku Plechý - Třístoličník, pak do Novýho údolí, konec na nouzáku ve Strážným. Na závěr dne za námi plánovaně přijel ještě Terčin táta a zcela neplánovaně z nebe spadla mokrá kometa jménem Miguelýtko. Mistr velkých lýtek i velkých překvapení.
Druhý den už jsme se do toho opřeli (51,9 km), což pro Terku, Kubu, Norču (i westíka Anďáka) znamenalo osobní rekord v denní vzdálenosti. Celý den jsme šli po trase Strážný - Bučina - Modrava - Poledník - Hůrka, povídali si ovšem možným a na 52 km jsme po celou v šesti lidech drželi takřka stejné tempo 6 km/h. To se mi fakt ještě nestalo, skvělý! Na Bučině jsem krátce oslavil jeden svůj osobní milník, překročil jsem svůj trailový 8000. kilometr a slíbil jsem si, že než odejdu do hikerskýho důchodu, chci obejít alespoň rovník (40000 km). No, mám co dělat.
Třetí den jsme se na nouzáku Hůrka probudili do deštivýho rána, což nám ale až tak nevadilo. Denní režim máme tak zarytý pod kůží a v Pyráčích jsme zažili všecko možný počasí, že jsme do toho po tom včerejším randálku zase práskli. Během dopoledne jsme stihli dokonce dvě snídaně. Ta druhá byla v krásný kavárně v Železný Rudě. Zde se od nás odpojila Norča s Anďákem a zbytek trasy, která vedla přes Bavorskou Rudu na hřebenovku Svaroh - Velký Ostrý, jsme absolvovali bez nich. Na tuhle hřebenovku jsem se těšil úplně nejvíc, protože jsem ji za hezkýho počasí ještě nešel a obloha vypadala už docela obstojně. Bylo to boží. Kamenitej terén, výhledy a hlavně pořádnej crestič! Doufali jsme, že to všecko zakončíme pivkem na Osseru, ale pani nám tam DOSLOVA zavřela před nosem. Seběhli jsme tedy do kempu v Hamrech, kde jsme do sebe i do batohů natankovali škopácí a kopec na vlak zpátky jsme vyběhli zase plný energie. Na nádraží jsme ukončili aktivitu s 38,8 km, plácali jsme si a objímali se.
I když to byl dost Šumava Asfalt Trail a hřebenovky tam byly jen dvě, byla to neskutečná sranda. Vzhledem k tomu, jaký jsme měli tempo, jsme zvládali dávat i solidní pauzičky na pivo a jídlo. Pyrenejský stravovací návyky ve stylu ‘‘sněz a vypij co může kdykoli to půjde‘‘, nám zůstaly a tak jsme zase a zase hodovali. Víte, není to vždy jen o tom, co vidíte, ale s kým to vidíte. Co se týká tempa a smyslu pro humor byli jsme všichni na stejný lodi a díky tomu bylo těch 127,2 km tak skvělých. Díky moc parto, příště to napálíme znovu a dáme rovnou Šumava Yoyo! Skvělýýý!
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #sumavacresttrail #SCT #prechodsumavy
Trasa zde: 1. den
Comments