Encamp → Molló
14,03 km, ↑ 1626 m, ↓ 559 m
30,29 km, ↑ 1200 m, ↓ 2398 m
15,25 km, ↑ 986 m, ↓ 136 m
12,54 km, ↑ 128 m, ↓ 850 m
23,28 km, ↑ 2186 m, ↓ 655 m
27,70 km, ↑ 713 m, ↓ 2345 m
Celkem 752,73 km / nastoupáno 45 468 m
JEDNOU SEŠ NAHOŘE, JEDNOU DOLE
Andorský Encamp opouštíme až po obědě. Je pekelný horko, vzduch se ani nehne a my se drásáme do obrovskýho kopce. Na deseti kilácích vyhoříme 1600 m. Ale ne jen tak pro nic za nic. Hřebenovka při vrcholu Pessons (2864 m n. m.) a západ slunce nám opět vykouzlí úsměv na rtech. V v těhle chvilkách se vždycky chovám jak malej klučina, kterej zrovna dostal nový autíčko. Sbíháme opět do Katalánska a šetříme síly na další crestič.
Další den a další hřebenovka. Ze sedla Portella de Calm Colomer napojujeme hřebenovku na Serra de Esquella a přes několik nádherných kopců frčíme až na Puigpedrós (2915 m n. m.), jenž jsme překřtili na Prasátkopetr. Náročný kroky po hřebenech pak střídají kiláčky skoro zadarmo, kdy klesáme až do města Puigcerdà. Miluju tu pestrost tohohle našeho trailu. A ještě víc ho miluju, když po týhle šichtě sedíme po tmě s flaškou vína děckáči, na kterym pak přespáváme.
Z Puigcerdà vyrážíme opět až kolem oběda. Chyba. Za všecko může místní Burger king a extrémně levnej supráč. Před námi je sekce, na kterou jsem se mega těšil. A to 60 km dlouhá hřebenovka táhnoucí se od Creu de Meians až po Coll Pregon po hranici Francie a Španělska. Tak moc jsem se na to těšil, až se to nepovedlo. Noc je krušná, lítá to ze mě totiž jak horem tak spodem. Asi jsem se otrávil tím hotovym chlazenym jídlem z toho levnýho supráče.. Ráno se probouzím úplně v háji, vyvalím se ze stanu a vím, že s hřebenovkou je konec. 12 km po GR 11 do kempu v Planoles je pro mě těžších než přechozích 700 km.. Je čas na odpočinek. Btw na všech třech pyrenejskejch traverzech jsem se poblil.. Tradice se evidentně musí dodržovat.
Ráno po krizovym dni jsem ale jako vyměněnej. Chuť chodit je enormní a část hřebenovky ještě půjde zachránit. Musíme nahoru. Když pak na hřebeni spatřím ty nádherně kontrastující barvy hornin u Pic de Infern (2869 m n. m.), vím, že tady jsem v ráji.
Potkáváme tu i čtyři sourozence z Českýho Krumlova, co jdou spolu pyrenejskej traverz. Neskutečný. Chvilku kecáme o Pyrenejích, o jinejch trailech atd, až nám jeden z nich pak povídá: „Vás to asi hodně baví co? Většina lidí, který potkáváme z vašeho směru vypadá celkem na umření a těší se až budou doma.“
Mám obrovskou radost, že z nás jde taková energie. Tohle mě tak nakoplo! Den končíme nejlíp jak můžeme improvizovanym biváčkem ve 2845 m n. m. u Pic de Infern a ráno si tam vychutnáme ten nejkrásnější východ slunce na trailu. Podruhý si dávám hřebenovku Bastiments cresta a pak už jen dlouhý padák do Molló. Vysoký hory jsou za námi. Tentokrát ale nechci smutnit. Když si promítnu v hlavě, co nám ty hory daly, jsem jim neskutečně vděčný. A tentokrát hlavně za ty fantastický hřebenovky!
Randálům zdar!
Kuboj a Marťa
Comentarios