Espot → Encamp
17,38 km, ↑ 1486 m, ↓ 600m
24,46 km, ↑ 895 m, ↓ 1872 m
10,38 km, ↑ 1020 m, ↓ 44 m
19,58 km, ↑ 1934 m, ↓ 1861 m
21,39 km, ↑ 1640 m, ↓ 1379 m
10,37 km, ↑ 292 m, ↓ 1564 m
Celkem 629,64 km / nastoupáno 38 629 m
NENÍ LUXUS JAKO LUXUS
Sedím v sedle Coll d’Arenes (2538 m n. m.) a vařím nám večeři. Dneska dokonce dvou chodovou. Jako první se podávají vynikající instantní špagety carbonara, který si tu moc rádi nastavujeme další várkou těstovin a tuňákem. Poté, co to vyluxujeme, přichazí na řadu čínská polívka vařená ve vodě s bujónem. Někdo by možná orhnoval nos, my ale víme, že i když tu nevaříme ta nejlepší jídla na světě, tak je jíme na těch nejkrásnějších místech. Slunce už pomalu olizuje obzor, náš luxusní dyneemový palác HMG Unbound 2P z Pod 7 kilo stojí opodál a my se kocháme výhledy. Kam se podíváš vidíš jen hory. Vzhledem k dobré situovanosti tohoto sedla, vidíme od západu až na východ celou Andorru. Ráno se probudíme a tentokrát na nás slunce vrhá paprsky od východu. Je to nádhera, žijeme tu neustále se sluncem, který nás nabíjí energií. Je to takovej luxus. Žijeme tu náš sen o (třetím) pyrenejskym traverzu.
I když nás občas pozlobí nějaká ta bouřka, jako třeba před výstupem na nejvyšší horu Katalánska Pica d’Estats (3143 m n. m.), kdy jsme se museli uchýlit do neplacenýho plechovýho refužka Refugi de Broate, vždy pak vyjde slunce a hory nám umožní pokračovat. Estats je úžasná obrovská hora s fantastickym výhledem! Už 33 dní tu hltáme den za dnem, děláme si dlouhý pikniky a radujeme se z maličkostí. Tohle je život s velkym Ž.
Samozřejmě musíme občas klesnout do civilizace, abychom nakoupili zásoby. Tý civilizace je ale vzhledem k trase, kterou jsem naplánoval, opravdu málo. O to větší je to šok, když se najednou ocitneme v hlavním městě Andorra la Vela. Všudypřítomný mumraj, luxusní obchody a furt nějaký pravidla, který vám říkaj, na jakou barvu můžete přecházet ulici, jakými dveřmi máte vystupovat z autobusu nebo co můžete a nemůže dělat na dětských hřištích. Je to nový, čisťoučký, auta jsou naleštěný, skoro všude jsou kamery a policajti, se kterými se dostáváme do křížku poté, co si dovolíme pověsit na plot v parku naše čerstvě vyprané oblečení. „Esto está prohibido en Andorra!“ povídá policajt. V tu chvíli se skoro směju, ale držím se. Svět zbytečných pravidel naštěstí rychle opoustíme a vrháme se zpět do divočiny kam patříme. Tam, kde pravidla určují přírodní procesy a ne člověk.
Randálům zdar!
Kuboj a Marťa
Comentarios