San Nicolás de Bujaruelo → Benasque
18,51 km, ↑ 1294 m, ↓ 1207 m
19,60 km, ↑ 2077 m, ↓ 920 m
22,80 km, ↑ 133 m, ↓ 1717 m
23,58 km, ↑ 1504 m, ↓ 980 m
16,18 km, ↑ 2211 m, ↓ 1125 m
19,73 km, ↑ 470 m, ↓ 1986 m
Celkem 428,06 km / nastoupáno 24 689 m
OKOLÍ PERDIDA A POSETSU
Několikrát se přistihnu jak běžím a skáču po trailu jako kamzík. Vy, kdo znáte euforické hikování, mi jistě dáte za pravdu, že tohle jsou ty chvilky, který celý prožitek z trailu posouvají na úplně jiný level. Marťa to prožívá všecko trochu jinak, neventiluje všecko jako já, ale nechává si spoustu věcí v sobě. Teda jen do chvíle, než vylezla prudký svah po sněhu na sedlo Brèche de Tuquerouye (2668 m n. m.).
Tehdy se před námi rozprostřelo famózně tyrkysové jezero Lago de Marboré, ve kterém plavaly zbytky sněhu (legenda praví, že toto jezero pojmenovali podle neskutečného výkonu jedné české hikerky MARťa-je-BOREc). V pozadí úplně bílá severní stěna Monte Perdida se zbytkem ledovce. V tenhle moment začala tát jak kostka ledu v rudý sangríi. Vylezli jsme jsme si na západ slunce na vrchol Pico de Pineta (2861 m n. m.) a zabivakovali nad pineťáckým balkónem. Následující den jsme prolítli Valle de Pineta, zabrodili si v řece, v Bielse tam poslali burgery a nablížili se k Posetsu.
Okolí Posetsu a Pico de Posets (3375 m n. m.) samotný je pro mě největší srdcovka. Už od roku 2019 jsem touto horou a její vrásnou strukturou úplně fascinován. Před dvěma lety jsme na něj s Fikim a Norčou vylezli ze západu, letos jsme výstup (ač to nebylo vůbec v plánu) absolvovali s Marťou z jihu. I letos jsem cítil takové zvláštní vnitřní propojení s touhle horou, možná i proto, že už ji mám čtyři měsíce pod kůží mý pravý holeně a lýtka.
Budu vzpomínat na to, jak Marťa brnká na kytaru před útulnou Refugio de Es Plans, na ostrej výstup na další trojku Tuca de la Forqueta Norte (3011 m n. m.), na to jak jsme byli úplně sami na Posáči, na bivak u Ibón Llardaneta (2670 m n. m.), kde jsme se při svitu měsíce po náročném dni koukali na Gladiátora.
Právě se nacházíme v Benasque a máme za sebou polovinu našeho trailu – 20 dní, 428,06 nachozených km, nastoupáno 24 689 m. Slunce hřeje o sto šest, terén je náročný, nálada je výborná. Zkrátka esence šťastného pyrenejského trailového života. Teď nás čeká okolí masivu Maladeta-Aneto, které mám celé naplánované mimo značené traily. Kopneme do sebe další sangríu a vyrazíme za dalším dobrodružstvím, protože ten nejlepší čas na hikování je KDYKOLI!
Randálům zdar
Kuboj a Marťa
Comments