Coralejo a El Cotillo, to jsou jména dvou městeček na severu Fuerteventury, kde jsme strávili poslední dny. Byly to dny velice odpočinkové až ležérní. Naším cílem byla řízená (občas i neřízená) konzumace nápojů a jídla všeho druhu s výhledy na oceán. Všechno tohle se dokonale povedlo, až nás z toho fest bolelo břicho. Za celou dobu na ostrově jsme se ani jednou neubytovali, všechen čas jsme strávili venku. Pospávali jsme, kde se zrovna dalo. Prostě dobrovolné cestovatelské bezdomovectví, svoboda a čisté nasávání přírody.
Teď už mám návratovej mód. Sedim v letadle, píšu tenhle post a hlavou se mi honí spoustu myšlenek. 7 dní na ostrově uteklo zas jako voda a teď mě čeká návrat do reality. Fuerta mě příjemně překvapila, příroda nebyla zdaleka tak fádní, jak jsem si původně myslel, a i když není tak diverzitně třaskající jako Tenerife, má rozhodně co nabídnout. Po půl roce hajkovacího půstu jsem si zase vzpomněl, jaký to je žít na cestě. Moc jsem si oblíbil ten způsob cestování, kterej dělám. V jednu chvíli hrotit randály a posílat dynamiku vs. zastavit se, prostě jenom tak felit a nedělat nic. Každá tahle věc má svoje kouzlo a svojí hloubku. Navíc jsem moc rád, že jsem nemusel jít sám (i když to mám taky rád) a mohl jsem život na cestě sdílet. Tentokrát s Kájou. Děkuju ti.
Toť všecko z letošní GR 131, u dalších randálů na shledanou. Končím touhle zajímavou myšlenkou:
„Podle mě základ lidskýho ducha vychází jen z novejch zážitků.“ Alexander Supertramp
Randálům zdar! Kuboj
Comments