Col de Verde → Sainte Lucie de Porto-Vecchio
14.den 27,83 km, ↑ 1953 m, ↓ 1837 m
15.den 18,43 km, ↑ 1259 m, ↓ 1498 m
16.den 26,17 km, ↑ 837 m, ↓ 1804 m
Celkem nachozeno 358,62 km, nastoupáno 20 802 m
POSLEDNÍ DNY NA GR 20
V sedle Col de Verde se mi nespí zrovna nejlíp. Velkou část noci totiž někdo vedle mýho stanu blije.. Ráno je zataženo, chladno a já vyrážím klasicky chvilku před osmou směrem na hřebenovku. Ta začíná u vrcholu Punta di u Prati (1954 m n. m.) a táhne se 16 km až za vrchol Punta Scaddatta (1834 m n. m.). Pád dvacítkářů tu potkávám, všichni jsou nabalení, pocitová teplota se blíží nule a čeká se na déšt. Já na něj teda rozhodně nečekám a v solidním mlíku štípu jeden vrchol za druhým. Na refužku Usciolu si kupuju 900 g velkou plechovku raviol s hovězím masem, kterou si ohřívám v kuchyňce na svym vařiči zatímco venku padaj trakaře. Nakonec to natahuji až k refužku Matalza. Příjemné zjištění, za bivak se tu platí jen 8 € a je tu teplá sprcha.
Patnáctý den je den prasat a prasátek. Potkávám jich minimálně 30. Některá mě vyděsí, protože jsou vedle trailu ve křoví, jiná jsou tak roztomilá, že bych si je nejradši pohladil. Co tak zjišťuju od místních, velká část jižní Korsiky je plná prasat v různém stádiu divokosti. Nejkrásnější sekcí na jihu se stává alpinská sekce kolem Bavellských jehel (Aigulles de Bavella). Je to alternativní trasa, nicméně opravdu nádherná. Přeskakuji kameny, občas popolejzám a celou dobu na mě koukají ta nádherná vertikální žulová tělesa. Místy rozvětralá, místy hladká. Fantazie.
Poslední sekce na GR 20 vede do městečka Conca. Ve směs je to taková příjemná docházečka skrze borové lesy s častými výhledy. V Conce pak pozoruji, jak se všichni hikeři plácají po ramenou, slaví a oddychují. Možná proto, že si konečnou můžou sundat ty pohorky aka španělský boty. Já naopak smutním, že mi skoro už končí hory. Po chvíli se čas naplní, já zvedám kotvy a mířím do Sainte Lucie de Porto-Vecchio, odkud započnu poslední sekci končící až na jihu v Bonifaciu.
V Sainte Lucie de Porto-Vecchio je totiž obrovskej supráč. Upřímně musím říci, že mám obrovskej hlad. Ve snaze ušetřit prachy na těch extrémně drahých vydřidušských refužkách jsem jedl jen tak, abych přežil. Po cestě do supráče mě sice napadnou tři psi (naštěstí bez kousance), nicméně po chvilce přichází vykoupení a odměna v podobě obrovského nákupu a pěti Plzeňských! Tak na zdraví, na hory, na svobodu a lásku.
Randálům zdar!
Kuboj Marmoťák
Kommentarer