Castel de Vergio → Col de Verde
11.den 25,73 km, ↑ 1596 m, ↓ 1162 m
12.den 18,93 km, ↑ 1194 m, ↓ 2109 m
13.den 27,79 km, ↑ 1479 m, ↓ 1114 m
Celkem nachozeno 286,19 km, nastoupáno 16 753 m
KRÁSY CENTRÁLNÍ KORSIKY
Po sněžném desátém dni vyrážím ráno dále na jih. Teplota je opět jen lehce nad nulou, což poznávám podle toho, že k ránu cítím chlad od spoda. Moje letní karimáma Thermarest NeoAir UberLite je docela dobrej indikátor. Koukám na masiv Monte Cinta (2706 m n. m.), kde jsem předevčírem byl a vidím, že je stále zasněžený. Sluníčko mi hřeje do tváří a já přes zelené pastviny odkrajuji jeden kilometr za druhým. Ostrý a fyzicky náročný terén začíná opět mezi Bocca Alle Porte a Boca Muzarella. Hop přes kámen, ho přes druhej, hop přes miliontej.. Je to nádherná členitá krajina, které vévodí kopec Monte Rotondo (2622 m n. m.). Zejména úchvatný byly výhledy na jezera Lac de Capitello a Lac de Melo. Za mě zatím nejhezčí etapa celýho trailu!
Spím u refužka Petra Piana a ráno mám na výběr jestli si dám klasickou etapu po dvacítce, nebo tam pošlu crestič s vrcholem Punta Al’Altore (2021 m n. m.). Je hezky, takže vyhrává nádhernej a členitej hřeben. Pokaždý, když se otočím nevěřím vlastním očím. To Monte Rotondo je tak krásná hora! Wow! Kopec dolů do Vizzavony je celkem náročnej padák. Možná, kdybych si dal pauzu, tak by to bylo lepší. Tam už po několikáté potkávám Frantíka Matise, který mi přezdívá „Machine“. Nevim proč, když to tu chodím klidnym kamzičím stylem. Musím říci, že jsem se tu s nikým nesblížil tak jako s ním. Je to věčně pozitivní člověk, který navíc pochází z Perpignanu, což znamená od Pyráčů. Hádáte správně, když si myslíte, že právě Pyreneje jsou naším velkým společným tématem.
Počasí. Věčný jazýček na vahách a tady na Korsice tuplem. I když už se zdá, že bude po těch bouřkách zase nějakou dobu hezky, všecko se mění doslova z hodiny na hodinu. Déšť mi sice hatí hřebenovku kolem Monte Renoso (2352 m n. m.), nicméně díky tomu, že tentokrát nejdu po hřebeni, tak si můžu užívat krásnou umetenou stezičku, kterou lemují skutečení velikáni zdejší přírody - obrovské borovice černé. Určitě několik set let staří obři, kteří zažili nejeden požár a stále stojí. Vždycky pod nějakým zastavím a s fascinací koukám do mohutně se větvící koruny.
Z letního hiku se mi stal hike podzimní. I když v noci bývá zima, chůzí se pak vždy zahřeju. Musím říci, že se mi tu fakt líbí. Ten, kdo ten trail stavěl, byl určitě fajnšmekr.
Randálům zdar!
Kuboj Marmoťák
Comments