Lumio → Castel de Vergio
7.den 19,26 km, ↑ 1596 m, ↓ 263 m
8.den 14,47 km, ↑ 1732 m, ↓ 1825 m
9.den 10,71 km, ↑ 1528 m, ↓ 1491 m
10.den 14,76 km, ↑ 1441 m, ↓ 1495 m
Celkem nachozeno 213,74 km, nastoupáno 12 484 m
DVACÍTKA TI NEDÁ NIC ZADARMO!
Opěvovaná dvacítka je přesně taková, jakou jsem ji
čekal – náročná a nádherná. Jen těch lidí by tu mohlo být trošku míň a nemulo by mrznout a sněžit.
Z Calenzany vyrážím celej natěšenej v úterý odpoledne a už od začátku se kochám. Prudký kopce, občas popolezeníčko a opravdu nádherný borovice. Na GR 20 je všude zakázáno volné bivakování. Je to pochopitelný, hikerů je tu docela dost a kdyby si každý dělal, co chce, tak by to tu zas tak krásný nebylo. Co mě děsí je cena 18€ jen za to, že si v bivakovacím prostoru postavím stan. Šílený, chvilku to rozdejchávám.
První etapy na severu jsou údajně ty nejnáročnější z celýho trailu. Mohu potvrdit, že je to fakt náročný, nicméně s pětikilovym batohem se tu dá krásně běhat a poskakovat. Jídlo se dá koupit na refužkách a vody je všude dost. S nostalgií vzpomínám na několik etap na HRP v centrálních Pyrenejích, přesně takový to bylo! Zkrátka zapomeňte na kilometry, tady se hraje na terén a vejškáče. Potkávám mimo jiné i dva francouzské sólo hikery Romea a Mathise. Dvacítka je jejich první vícedenní hike, tak jsou trochu nervózní z cedulí a časů a neustále plánují. Snažím se jim předávat nějaké rady a pak hlavně tu nejdůležitější - tranquillo (uklidni se a zpomal).
Všecko je doslova zalitý sluncem až do doby, kdy "přichází" tlaková níže a studená fronta. Během třech dnů zažívám celkem solidní teplotní šok – z +30° na pobřeží, po -2° na Pointe de Eboulis (2607 m n. m.). Kombinace deště a silnýho větru na hřebeni je brutální. Pocitovku mi to ukazuje -12° a na rukou mám místo rukavic ponožky Darn Tough Hiker Micro Crew Midweight. Jednou se mi to daří vychytat docela dobře, až do 14 hod čekám na odpolední okno a nádhernou etapu Haut-Asco – Bergerie de Ballone doslova běžím. Drtivá většina dvacítkářů tuhle etapu kvůli větru a dešti přeskakuje autobusem.
Mezi Ballone a Castel de Vergio ale takový štěstí nemám. Nejprve mě po cestě na sedlo Bocca di Foggiale (1963 m n. m) zkrápí déšť, následovaný kroupami, větrem a sněhem. Během 15 minut je celý okolí úplně bílý, já začínám prochladat a vzpomínám na to, jak jsem se potil na pobřeží..
Randálům zdar!
Kuboj Marmoťák
Comments