Barcaggio → Saint Florent
1.den 14,63 km, ↑ 737 m, ↓ 591 m
2.den 24,60 km, ↑ 1629 m, ↓ 823 m
3.den 31,09 km, ↑ 1020 m, ↓ 1967 m
Celkem nachozeno 70,32 km, nastoupáno 3 386 m
SÁM NA CAP CORSE
Už jsem zase na trailu, zase v horách a zase prožívám tu nezaměnitelnou svobodu a euforii na sólo hiku. Tahle etapa mojí existence, kdy jsem kochačem života a pijanem něžných chvil chutná zkrátka božsky! Je to jako nekonečná sekvence prvních loků dobře načepovaný tankový Plzínky. A tak si poskakuju na trailu, sbíhám kopce dolů a dynamický chvilky prokládám jídelními, vinnými i kávovými dýchánky. Ano, čtete dobře, já pivař piju víno. Je tu dráž než na pevninský Francii nebo ve Švýcarsku. Třetinka nepříliš dobrýho piva tu stojí 7 €, sedmičková láhev nejlevnějšího vína 4-7 €.
Svůj korsický thru-hike začínám na severním okraji poloostrova Cap Corse v malinký vesničce Barcaggio. Po 15 km pobřežního hiku se zvedám do hor. Následuje 40 km dlouhá chemin des crêtes (hřebenovka), ze který jsem měl docela respekt, protože není nijak ofiko značená, není tam civilizace a hlavně voda. Vyrážím s třema litrama vody s tím, že kdy vodu doplním, je hodně nejistý. V sedle Col de Sainte Lucie je značený pítko u kapličky. Nic neteče. Stejně jako u 95 % ostatních vodních zdrojů v mapách. Zaří ve Středomoří je prostě suchý a vzhledem k hodně rozehřátýmu moři i hodně horký. Stopuju nizozemskýho obytnýho Sprintera 4x4 a prosím je o vodu. Doplňuju si celkem 4,5 l vody, která voní po nový plastový nádrži na vodu. Mmmm.
Celá hřebenovka je fantastickej zážitek. Žádný lidi, občas prašná široká cesta, občas krásná umetená pěšinka, občas přeskakování po kamenech a občas zarostlá stezka a prodírání se trnitou vegetací. Ale hlavně výhled na moře jak na východ, tak na západ. Všude spousta ostružin. Tolik, kolik jsem jich měl během třetího dne, jsem jich neměl za celej život. Highlightem bylo spaní v kapličce v sedle Col Saint-Jean. Maličká kamenná kaplička, která mě zachránila před vichřicí. Ale hlavně ten dechberoucí východ slunce nad Elbou a nad 100 km vzdáleným pobřežím Itálie! Wow, to byla pecka.
Přes nejvyšší horu poloostrova Monte Stello (1307 m n. m.) pokračuju dál na jih a potkávám jediný dva lidi na trailu. Krajem vinic to beru až na pláž v Saint Florent, kde dávám koupačku a dumám nad krásou svobodnýho života. Teď mě čeká další, povětšinou pobřežní úsek, kterým se nablížím až do Calenzany, kde napojím GR 20.
Randálům zdar!
Kuboj Marmoťák
コメント