(dnes 24,2 km; ↑ 1117 m, ↓ 1996 m; celkem 187,9 km) Estany de Trebens → L’Hospitalet près-l’Andorre
NA VRCHOLU PIC CARLIT A ÚDOLÍ SVOBODY
Sluneční paprsky bez ostychu vtrhly do mýho tarp-tentu a probudily mě. Nebe bylo modrý a nad námi se majestátně tyčil Pic Carlit (2921 m n. m.), přes kterej jsme dneska měli jít. Po snídani jsme začali stoupat. Zpočátku pohodovej výstup vystřídalo lezení po téměř kolmý, ostrý a solidně zvětralý skále. Na vrcholu jsme tentokrát nebyli sami, což jsem brzy pochopil proč. Za všechno mohl ten výhled! Celý východní Pyreneje jako na dlani, a ty centrální vrcholy se sněhem taky na dohled. Dohlednost odhadem cca 80 až 100 km. A tak jsme tam tak seděli, vychutnávali a kolem nás trénovali manévry s vrtulníkem francouzský záchranáří.
Cesta dolu z Carlitu byla stejně prudká ale boží! Teda alespoň pro mě. Valil jsem, suť se sypala a Nedvědi zpívali Obrázek oblázek. Miluju seběhy prudkejch kopců! Házenkář Fiki nasadil chrániče a zvolil pomalejší sestup. V místě, kde se přecházel potok, ale zlomil hůlku a spadnul do něj. Mezi tím jsem se já válel u potůčku o pár set metrů níž pod dalším vrcholem a pošmakoval jsem si nad vynikajícím Summit to Eat dušeným hovězím s bramborem, který jsem před odjezdem pořídil v Pod 7 kilo.
Po jídle následovala stezka zatím nejhezčím údolím, který jsme tu viděli. Traverzovalo se nad nádrží Lac de Lanoux, sluníčko svítilo, obklopovaly nás strmý vrcholy a krajina dle Fikiho připomínala divočinu v kanadských Rockies. Pustil jsem si do jednoho ucha Útěk do divočiny a emočně mě to vodpálilo až do stratosféry. Tak čistá příroda! Kleknul jsem si k potoku, strčil do něj hlavu a vychutnával jsem si, jak mi ta průzračně čistá voda ochlazuje organismus.
Odpoledne přejdeme první část po sněhu a zastavujeme se na pivko za 7,5 € na Refuge des Besines. Fiki mi vypráví o tom, jak to u nás fungovalo za předchozího režimu. Pak dál klesáme a já Fikoušovi půjčuju jednu svojí hůlku. Dole v L’Hospitalet près-l’Andorre jsme po devátý večer. Zaklepeme na zavřenou restauraci a místní strašně hodná paní nás bere k sobě a vaří nám i po zavíračce. Má malýho desetiletýho syna, kterej jí tam pomáhá a umí maličko anglicky. To základní slovo (beer) ale klučina zvláda skvěle.
Celkově to tam byla zajímavá internacionální chvilka. Paní je Portugalka žijící ve Francii, ale anglicky neuměla. Francouzsky se bavila s Nizozemcem, kterej se pak s námi bavil anglicky. Já jsem s paní z Portugalska mluvil španělsky a Fikimu to překládal do češtiny. Po jídelním i jazykovém mixu popocházíme přímo doprostřed města k dětskýmu hřišti a pod dřevěnym přístřeškem, který připomínal autobusovou zastávku, vytuhnem.
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
Comentarios