(25,9 km; ↑ 1754 m, ↓ 1814 m; celkem 493,6 km) Cabaña de Barrosa → Lac des Gloriettes
LOUČENÍ S NORČOU A POHODOVEJ DEN V NP PYRÉNÉES
Dnešní den ráno jsme se bohužel museli rozloučit s naší Norčou. Bylo jí tak zle, že se rozhodla s námi už nepokračovat a vydala se na cestu domů. Doufám, že se z toho brzy dostaneš, Perdido na tebe počká, Noris. Loučíme se i s Manuem a Janou. Snad se na podzim někde ve Španělsku ještě potkáme. Vzhledem k tomu, že Eliška a Adam, kteří šli proti nám, nesmeky nepoužili, dáváme je Norče a odlehčujem naše batohy.
Když si tak spočítám kolik teď váží můj batoh i s jídlem na 1,5 dne a trochou vody, jsem cca na 7 kg. Pod 7 kilo je magická hranice, pod kterou si už ani nezapínám bederák. Jde se mi krásně a od Cabaña de Barrosa valíme vejškový pěti čento za hodinu. Táhnoucí se štangli 80 ks táborníků předbíháme a v prvním sedle Port de Barroude (2534 m n. m.) jsme už za hoďku a půl. Tímto vstupujeme nejen opět do Francie, ale zároveň i do Parc national des Pyrénées. Jezera Lacs de Barroude a přilehlé stěny vytváří úžasnou atmosféru, kterou vyšperkuje ještě moře oblačnosti, jenž se válí v údolí. My traverzujeme těsně nad ní a poté, co přehoukáme další dva hřebeneny, se rozvalíme v trávě u vodního toku. Pomaličku oběd, šumák s vodou a kafíčko. Máme se tak božsky. V mým bývalým životě jsem si dělal piknik tak párkrát do roka a tady na HRP si ho dopřáváme každý den třikrát už měsíc v kuse. Jak já miluju tenhle život!
Napápnutý klesáme k Auberge de la Munia, kde si objednáváme cider, palačinky se slaným karamelem, vanilkovou zmrzlinou a šlehačkou. K tomu sangría a kafe. Obsluhuje nás moc milá Francouzska, která si podle naší řeči myslí, že jsme z východní Evropy. Taktně ji opravuju, že jsme ze střední Evropy a zároveň jsme nejzápadnější slovanský národ. S Fikim společně zhodnocujem, že je strašně znát, jestli tu jde člověk ve Francii nebo ve Španělsku. Rozdíl se projevuje zejména ve způsobu stravování, v surovinách a v přístupu k zákazníkům. Francie je se svým stolováním úplně někde jinde, což se samozřejmě projevuje i na cenách, který tu jsou skoro dvojnásobný. V čem jsou ale obě země stejný je to, že tu holky pod tričkem nenosí podprsenky.
Najedli a napili jsme se skvěle a přesouváme se ještě kousek po asfiči k jezeru Lac des Gloriettes. Za jezerem si vybíráme průzračný potůček s tůňkou, do kterýho skáčeme, a s využitím našeho Ponio ekologického mýdla z bambuckého másla, se myjeme. U vodních toků v horách existuje jednoduchý pravidlo, čím průzračnější, tím studenější. To nám ale nevadí, jsme zvyklý, žijeme přeci venku.
Dneska to bylo vyloženě jednoduchý. Krásnej chozenej trail, nic náročnýho a dokonce i krátkej úsek po asfiči. I když jsme na 26 km udělali 17 čent hoření a 18 čent dolení, dovolím si dnešek nazvat pohodovým dnem.
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
Comments