(dnes 18,4 km; ↑ 803 m, ↓ 1602 m; celkem 311,9 km) Estanyola del Clot de Moredo → Barratge d’Aiguamòg
OBKLOPENI SUTÍ, KRÁSNÝMI VÝHLEDY, PAK I JÍDLEM A PIVEM
Ráno si sednem do trávy a spolu s našemi domovy Gossamer Gear The One a MSR Carbon Reflex 2 si zvěčníme moment, kterej nám připomíná tenhle úžasnej způsob života. Pak chceme prásknout do koní, avšak už za pár set metrů zjišťujem, že dneska půjdeme zas jako slimácí. Kilák za hodinu je tu poslední dny náš standard. Přeskakujeme velký i malý kameny, některý se pod námi hýbají. Je to trošku adrenalin, ale ty zážitky za to riziko prostě stojí. Zastavujeme na šutru velkym jak malá plachetnice a rozbalujem snídani. Podává se opět dvojitá kávička a nejlepší sušenky, který jsem kdy za svůj život měl, Granola Barre Extra Cookie. Jsou prostě skvělý!
Následuje další a další suťovisko. Ve 12 hod jsme na hřebeni a máme v nohách 3 km. To nám ale nevadí. Přichází euforie. Pyreneje nám servírují jeden z top výhledů, co jsme tu zatím viděli. Před námi jako dlani NP Aigüestortes, masiv Maladeta a nejvyšší hora Pyrenejí Pico de Aneto (3404 m n. m.). Rozběhnu se a chvilku po tom hřebeni běžím. Připadám si tak volnej, tak svobodnej, tak šťastnej! To, co ve mně tady ty hory vyvolávaj, je tak nepopsatelně krásný. Možná už nikdy v životě nebudu tak svobodnej, jako právě teď. Uvědomuju si to, moc dobře si to uvědomuju a pravě proto ten pomyslný kalich radosti hltám až do dna! A je to tak skvělý! Skvělý!
Opilej svobodou klesám prudkou stěnou z Tuc de Marimanha (2689 m n. m.). Dole u jezer Estanys de Dalt de Baciver chytám slinu. Pouštím si svojí oblíbenou hudbu a přidávám na výkonu. Ježiš, jak já miluju dlouhý klesání! Do Salardú doslova letím. Po cestě míjím obrovský lyžařský střediska a když přistanu v pizzerce objednávám dvě pizzy a dvoje domácí hrancle, jelikož kuchyni na odpoledne zavírají. Po 45 minutách přichází Fikouš a ládujem to do sebe. Nabíjíme, píšeme, ve vedlejším krámě dokupujem zásoby a pijeme. Ve 21 hod platíme k tomu všemu zřádlu ještě dohromady 11 piv. Náš nákup je pokaždý totální megalomanie, stejně jako útrata v hospodě, stejně jako celej tenhle trail.
Kupujem si ještě další 2 ks Estrella Galicia na cestu a do tmy brousíme asfič až k Barratge d’Aiguamòg. Jsme trošku namazaný a ta nově koupená flaška gina nám na střízlivosti zrovna nepřidává. Na veřejným kempovacím plácku při svitu čelovky vaříme a vyhráváme starý peckový songy. Vedle nás stojí jeden obytňák. Lidi nesměle občas vykukujou ven a nekámošej se. Nechápu. Být tam já se svym Felixem a viděl bych vedle svýho "domova" dva hikery, tak otevírám svoje železný zásoby a jdu se družit.
Tento den se s námi loučí a já pouštím Power of Love od Frankie Goes to Hollywood (Mokráč Ivan na cestě na sever, Knedlík pamatujete?) a ptám se Fikiho, jestli tenhle legendární song zná. Velký muž s velkýma prackama odvětí:
„Kámo ty se mě ptáš, jestli tohle znám, tenhle song byl ve filmu Bony a klid. Tenhle film, když hráli v kině v Holýšově, tak ty sis ještě hrál v uhláku na horníka.''
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
Comments