trek k jezeru Tobavarchkhili (Mukhuri → Khaishi)
Fyzicky i psychicky nejnáročnejší, ale hlavně ten nejhezčí trek, který jsme v Gruzii šli. Takto se dá popsat trek, který můžete znát pod názvem ''Trek k jezeru Tobavarchkhili'', což je asi to nejhezčí gruzínské jezero nacházející se v masivu Samegrelo. Všecko začínalo dost nepřejícně. Když jsme stoupali první den nad horní hranici lesa, tak jsme potkali postupně tři skupinky lidí, kteří se otáčeli se slovy, že to dál nešlo, že to bylo ''too icy'' nebo ''physically impossible''. Poslední skupinka, která nám ukazovala video, jak viděli medvěda u cesty, se zrychlenou chůzí přesouvala do údolí. My s Haničkou jsme si řekli, že nevyměknem a i když začalo brutálně pršet, jsme se rohodli to zmáknout. Nejsme totiž typy co se vzdávaj! Hecli jsme to a za pomocí trekových hůlek jsme se dostali přes inkriminovaný ''physically impossible'' úsek, který vedl po sněhu dolů. Odměnou nám bylo to, že jsme před setměním přišli k jezeru Tobavachkhili a byli jsme tam naprosto úplně sami.
Druhý den nás čekalo snové probuzení u jezera, ale také pořádná porce divočiny, jelikož jsme většinu dne hledali značení, které zarůstalo a prodírali se srze dvoumetrové bolševníky. Divočinu jsme cílili každým krokem div jsme nešlápli na hady, kterých jsme během hodiny viděli v trávě asi šest. Tento den jsme ušli za 8,5 hodiny čistého času pouhých 12 km. Když už jsme si mysleli, že ten brutální randál neprostupné vegetace je za námi, tak druhý den to bylo to stejné v bledě modrém. Poslední část treku, která vedla podél řeky, byla již vyšlapaná od krav nebo projetá od náklaďáků. Celkem dva dny jsme nikoho nepotkali a těšili se až si v civilizaci dáme pořádnej kotel jídla. V Khaishi jsme si stopli auto a za hodinku jsme už seděli v Zugdidi na pořádnym Big Tasty menu.
Suma sumárum, tento trek měl naptosto vše - nádhernou přírodu, nádherné vápencové štíty, exfoliaci, morény, glaciální jezera, déšť, Slunce, sněhové pole, strach z medvědů, neprostupnou vegetaci, hady, ale hlavně ten úžasný pocit existence v divočině, kdy se ve vás mísí psychický diskomfort a mrazení v zádech z úžasné člověkem neovlivněné přírody.
Na závěr opět trochu té trekové statistiky: za 3,5 dne chůze celkem nachozeno 58,2 km s převýšením 12 100 m. Nejvyšší bod na trase 2908 m n. m. Nejnižší bod na trase 580 m n. m.
PS: Podrobnější popis zážitků si nechávám až na přednášku, protože to se dá jen těžko napsat na FB. :)
Kuboj
Comments