Refuge de la Leisse → Ritort
MIMOREALITA SVÁTEČNÍHO DNE A NOVÝ TRAILNAME
Probuzení přímo v srdci národního parku Vanoise bylo o to speciálnější, protože jsem měl svátek. Loni 25. července jsem se proháněj po Velebitu s výhledem na moře. Letos to bylo ještě lepší. Pokračovali jsme po alternativní trase GR 55 a ta krajina, která nás už druhý den obklopovala představovala dokonalou vysokohorskou tundru. Byla to taková zajímavá syntéza geomorfologických myšlenek, která mě opět utvrdila v tom, že fyzická geografie je pro hikera unikátní poznávací nástroj. Ledovcem utvořený údolí dává prostor rychlejšímu vývoji svahů. Materiál je pak bezlítostně odsouzen k transportu díky říční erozi. V těhlech obrovsky hlubokých údolích je tenhle zákonitej vývoj patrnej úplně všude. Ta krajina se pak na základě těchto představ mění doslova před očima. Věda ale neni všechno, mnohem víc jsou zážitky a emoce. Vanoise mě vrhlo do světa, o kterym jsem celej půl rok v lockdownu snil. Bylo to tak úžasný!
Pak už mi slova nestačily a tak jsem pokračoval ve svý zálibě - focení marmoťáků (svištů). V návaznosti na to, jsem si po 4 letech chození trailů vysloužil, za svojí posedlost těmito zvířaty, svojí první trail name Marmoťák. Podle Káti jsem prý i stejně rychlej, vydávám podobný zvuky a stejně smrdim. Tak mi to třeba zůstane. Kolem oběda pak klesáme do Prolognanu. Po cestě si dáváme panáky Génépi, což je likér z bylin, který tu všude okolo rostou. V Prolognanu zase nějaká ta pizza, pivečka, kafíčka a pohoda jahoda. Odpoledne následoval zrychlený přesun. Bivakujem tentokrát těsně před vstupem do NP, jen horu od horskýho městečka Val Thorens, kam jsme kdysi s našima jezdívali lyžovat.
Na závěr bych rád podoknul, že jsme devátý den na trailu a Káťa ještě neměla ANI JEDNO pivo. Překvapivý je, že jako normálně chodí, dejchá, je furt z masa a kostí a prostě žije. Zajímavý to člověk.
Randálům zdar! Kuboj aka Marmoťák
Comments