Roubion → Chalets des Ayes
HŘEBENOVKA CRÊTE DE PEYROLLE A DLABANEC V BRIANCONU
Během noci kolem mýho tarpu pobíhala liška, která si dělala zálusk na kus bagety z batohu. Nakonec bagetu z batohu v předsíňce vytáhla a skutečně ukořistila. Po deseti metrech ji ale nechala ležet, což jsem fakt nechápal. Pak se mi nespalo zrovna nejlíp a probuzení do deště moji náladu taky zrovna nezlepšilo. Po 11 dnech na trailu se nám poprvé pokazilo počasí, ale s tím jsme se nějak smířili a pokračovali i v dešti dál. I to k tomu prostě patří.
Déšt trval celý dopoledne během výstupu na hřeben, byla zima, foukalo a my si v hlavě vysnili svařák a palačinky s nutelou. Přesně tohle jsme si pak na hřebeni dali + ještě panáka Limoncela. Káťa je sice nejvíc šetřivej člověk, kterýho znám, tady si ale vyhodila z kopýtka, utrácela a dokonce mě i pozvala. No čuměl jsem jak chleba z tašky, jestli se jí něco nestalo. Po Limoncelu se začalo vyjasňovat. Právě včas! Koukala na nás hřebenovka Crête de Peyrolle. Což byl další uzoučkej hřeben, kterej jsme si náležitě užili. Oblačnost byla nízko, my vysoko a Káťa v náladě. Fantazie!
Sestup do Brianconu byl po fakt brutálně exponovaný pěšině, kde se místy klesalo metr na metru. V tu chvíli už jsem svoje myšlenky upínal na Mekáč v Briansonu a vymýšlel jsem, co všecko si objenám. Pak když jsme byli dole a přede mnou leželo velký Big Tasty Bacon menu, byl jsem naprosto spokojenej. Jako desert cheeseburger a chlazenej Monster. Kalorie mi tekly z očí, ale to k tomu taky patří. Dokoupili jsme zásoby, kartuše a valili přes město dál. Zapíchli jsme to až ve Chalets des Ayes, kde jsem šel ještě večer shánět do jedinýho podniku pivo. „Closed“ říkají dva týpci stojící opodál. Když jsem se zmínil, že bych si rád dal někde pivko, tak jeden z nich vytáhl tři lahváče a kecali jsme.
Důležité ponaučení dnešního dne - kde jsou lidi, tam je pivo.
Kuboj
Comments