GR 11 - DEN TŘINÁCTÝ; 31,7 km (celkem 348,5 km)

Refugio de Góriz → Parzán

RANNÍ PTÁČE DÁL DOSKÁČE, EXTRÉMNÍ SESTUP A OSOBNÍ REKORD

Ráno se mi podařilo konečně vyrazit brzo a to už v 7:30 od refugia Góriz. Během několika hodin chůze jsem pozoroval, jak vycházející Slunce objevuje a svými paprsky zaplňuje všechna možná zakoutí a říkal jsem si, jak je skvělý vyrážet takhle brzo. Ranní fáze dne byla o stoupání a pak traverzu až na Collado de Añisclo (2 435 m n. m.). Odtud následovalo asi nejbrutálnější klesání, který jsem kdy na jakýmkoli trailu šel. Na 4,1 km délky trasy se až k refugiu Pineta kleslo o 1 257 výškových metrů, bězně se lezla skála dolů nebo se přecházely obrovský balvany. Já normálně rád chodím z kopce, ale tam jsem si teda fakt už přál, ať jsem dole.Tohle klesání mě stálo spoustu sil, takže už po 12 km jsem cítil únavu kotníků a achilovek, ale rozhodl jsem se pokračovat až do Parzánu. To znamenalo sebrat síli na další a další kopec, a v rámci motivace si pustit na plný pecky do sluchátek Linkin Park.

Můj aktuální život se proměnil v neustálý rubání výškových metrů. Už vlastně ani nevim, jak vypadá taková nížina, to už si ani nedokážu představit. Kolem sebe mám jen obrovský hory a uvědomuju si, že i když jsou ty Pyreneje fakt krásný a mají spoustu přívlastků a vlastností, tak jednu vlastnost rozhodně nemaj. Rozhodně nedokážou sami sebe přejít, no a proto jsem tu já, abych je přešel! Poté co jsem vystoupal na poslední dnešní hřeben, jsem věděl, že mám už dneska skoro vyhráno. Dolů vedla jednoduchá prašná cesta a já už pomalu začínal slavit novej osobní rekord v počtu metrů denního převýšení (4 346 m). Po příchodu do Parzánu jsem vypnul stopaře a cítil hrdost. Na 31,7 km vzdálenosti nastoupáno 1 638 m a sestoupáno 2 708 m. To je jak kdybych během jednoho dne sešel z Gerlachovskýho štítu až k moři a zároveň od moře vystoupal na Sněžku. Jako oslava burger, pivo a pocit extrémního zadostiučinění.