GR 11 - DEN SEDMÝ; 27,2 km (celkem 205,4 km)

Aktualizováno: 17. 11. 2019

Zuriza → Ibon de Estanés

OKO GEOGRAFICKÉ RONÍ SLZY ŠTĚSTÍ, ALE ZÁROVEŇ DALŠÍ LOUČENÍ

Ráno jsme si šli do kempu koupit kávičku a něco na zub. Z ničeho nic se zase objevili Jorge a Fran, kteří došli až do Zurizy pozdě večer s čelovkama. Zase jsme je všichni rádi viděli a udělali jsme si další skupinovou fotku na památku. Dnešní plán byl dorazit k jezeru Ibon de Estances ve výšce cca 1 750 m n. m., s tím, že uvidím, co dál. Hned co jsem vyrazil na cestu, tak jsem se seznámil s Mar, což je Nizozemka a Katalánka zároveň, ale žije v Amsterdamu. Mluví pěti jazykama, studuje „landscape architecture“, což je asi trošku jako naše krajinná ekologie, ale víc do praxe zaměřeno. Jo takže jsme našli společnou řeč například o revitalizacích vodních toků. Mar chodí dost rychle, je zvláštním, ale příjemnym způsobem ulítlá, a vůbec nefotí. Během dne si jen vytáhne zápisník a tužku, a to, co si já vyfotím, tak ona si nakreslí. Během obědový pouzy v La Mina na naprosto úžasným místě jsem zase skočil do řeky se ochladit. Pak když přišla Mar, tak z ničeho nic udělala stojku a stála na hlavě. Při tom řekla: „Musíš se na ty hory koukat i z tohohle pohledu.“ Prostě každej na tomhle trailu je svůj a to se mi na tom líbí.

Po obědě jsem šel až do večera sám a cesta byla zatim úplně nejhezčí. Stoupalo se podél řeky až k Aguas Tuertas, což byla naprostá fantazie. Plochý ledovcem modelovaný údolí upřostřed ničeho, kde se řeka zakousává do říčních i původních ledovcových sedimentů a vytváří dlouhý meandry. Takovej meandrovej říční systém je ve vysokohorskejch oblastech docela rarita, ale o to je to pak speciálnější. Tak jsem tam tak hodinu stál, mrazilo mi v zádech, zíral jsem s otevřenou pusou a fotil.

Po příchodu k jezeru, kde jsem zastanoval a vykoupal se, jsem čekal, jestli třeba dorazí Pája a Joe, kteří choděj pomaleji. Nakonec dorazii, ale jelikož zítra jdou jinou variantu GRka, a pak už budou den za mnou, tak jsme se museli rozloučit.. Další kapitola uzavřena (možná), ale nová kapitola začíná. Zítra pujdu s Mar a asi dalším Španělem. A co se týká mých nezodpovězených otázek, tak teď už vím, že nemá smysl spěchat, ale zároveň se i flákat. Od každýho, koho jsem potkal, jsem si vzal trošku a už chápu, že nechci za každou cenu chodit moc kiláků, spěchat a plánovat, protože bych si to neužil. Mým cílem na další dny je najít v sobě tu hranici mezi tím, abych se fyzicky realizoval, ale zároveň si to maximálně užil. Traily totiž nejsou jen o chůzi a přírodě, ale taky o lidech. Každej má jiný tempo a zkušenosti, ale všichni chtěj ve finále to stejný..