Ibon de Estanés → Sallent de Gállego
SOLO CESTA K JEZERŮM, VEDRO A NUDNÁ NEDOZNAČENÁ TRASA
V noci šíleně foukalo, ale v souboji o přežití, kdy proti sobě stály moje MSRko a onen přírodní živel, nakonec vyhrál ten americký produkt. Ráno východ Slunce nad jezerem. Mar zmizela už před sedmou, skupinka Španělů spící opodál už tak v 7:15, a já jelikož jsem ranním ptactvem nepolíben, vyrážím „až“ v 8. Ranní cesta do Candanchú, což je horské lyžařské středisko, byla asi 9 km dlouhá a docela mi utekla. Dorazil jsem v deset a dal si druhou snídani, dokoupil zásoby na dnešek a zas vyrazil směrem k jezerům Ibon de Anayet. Stoupání k jezerům v horku bylo brutální a nekonečný, ale šel jsem celý den úplně sám, takže jsem měl o čem přemýšlet.
U jezer bylo dost lidí, takže jsem se chtěl ukrýt někam do ústraní za morénku. No a tam seděla stejně smýšlející Mar. Byla právě na odchodu a tak navrhla, že si dáme sraz u kostela v Sallent de Gállego. U jezer pod vrcholem Pico Anayet (2 574 m n. m.), byl nádhernej výhled na jednu z nejhezčích pyrenejských hor Pic du Midi d’Ossau (2 884 m n. m.), takže jsem si tam dal po dvaceti kiláčcích oběd a kochal se. Poté následoval sestup k horskému resortu Anayet. Odpoledne jsem potkával jen pomalejší jednodenní hikery, který jsem lehce předbíhal. Od resortu byla cesta na trailu poprvé nedokončena. Šlo se po silnici, chvilku mimo a mě to fakt nudilo. Naštěstí mě pak silnice přivedla i k benzínce, kde jsem se zastavil na trekařskej drive. Oči spatřily chlaďák, a jelikož mi už od včera moje imaginární kontrolka v hlavě neustále hlasí: „Doplňte pivo!“, musel jsem konat. Popadnul jsem třetinku a vzal si ji na cestu. Stála 1,20 €, což je jako jeden litr nafty, takže vlastně jezdím dráž než auto. Pak jsem valil směrem na Sallent de Gállego. Dokoupil jsem zásoby a novou čepici, protože jsem si rozšláp sluneční brýle a během dne skoro nic nevidím, jo a taky začínám být z toho vedra dost mimo, protože mi celý den svítí na škebli. Kdybych jen poslechl ten maminkovskej hlas v hlavě: „Vem si něco na hlavu, vem si něco na hlavu.“, jak mi vždycky říkala Marta Šolcová. Pak jsem šel čekat na Mar ke kostelu. Byl jsem tam několikrát a Mar nikde.
Tak teď sedim v restauraci, píšu tenhle post, dávám si pizzu a pivo, venku prší tak, že se nedá vyjít ven, a já vůbec nevim, kde budu dneska spát. Vzrušující situace být někde naprosto bez plánu, uvidíme, jak cestovatelský osud zavelí..
Dnešní trasa zde: GR 11 - den 8. 31,8 km • 7:34 hod https://mapy.cz/s/3xvBG
Comments