E4 VITOŠA, RILA, PIRIN – 3. ČÁST (60,8 km; celkem 207,3 km)

AŽ NA VRCHOLKY PIRINU, KDE SLYŠÍŠ VÍTR HRÁT

Pirinskýmu třídennímu horskýmu mecheche předcházel jeden zero day v Bansku. Tam jsme si bookli na dvě noci apartmánek v hotelu s bazénem za cenu dvou nocí ve stanu ve francouzskym kempu. Prostě pohodička, vpálili jsme si Corony s limetou u bazénu a pizzu. Pohoří Pirin jsme startovali přímo z Banska pozvolnym stoupákem na chatu Vichren, kde jsme si nechali bágly a vyběhli na tu za mě nejhezčí balkánskou horu, horu Vichren (2914 m n. m.). Sice je až třetí nejvyšší na Balkáně a druhá nejvyšší v Bulharsku, ale zato je ultraprominentní a tvarově zatraceně hezká. Počasí nám tentokrát moc nepřálo, ale když se to na vrcholu rozfoukalo a my se ocitli uprostřed kupovitý oblačnosti, cítili jsme se naprosto atmosfericky!

Terén v Pirinu byl ještě náročnější než v Rile a když se k tomu přidal déšť a vítr, tak to s námi na ostrym hřebeni centrálního Pirinu slušně mávalo. Ale i to k tomu patří a tak jsme přeskakovali mokrý kameny a zpomalili místama i na 2 km/h. Do paměti se mi vrylo zase nekonečný množství jezer. Fakt jako tenhle trail je jeden velkej jezerní ráj. A taky skvělá atmosféra na místních horských chatách. Chata Tevno ezero je ve 2500 m n. m. uprostřed ničeho a obsluhuje ji jedna místní paní, která zároveň i vaří. Takže jsme tam poslali čufty, polívky, omeletky, škopáky a rakiju. Za zvuku kapek tříštících se o naše nepromokavý bundy pak klesáme podél řeky cestou namazanou kravskými exkrementy až k další chatě Trite Reki.

A to byl ráj. Jiřík se pak místního správce zeptal, jestli má rakiji. Borec na nás pak čuměl jako kdybychom přišli do pneuservisu a zeptali se jestli nemaj gumy. Dal se s námi do řeči i místní ranger z národního parku, kterej jak jsme pak zjistili, tu rakiju sám pálil. Večer se všichni aktivně bavili a hrálo se na kytaru připojenou na kombo. Po chvíli se toho chopil i Jiřík a perfektně jim tam vyšvihnul House of the rising sun. Ráno vstáváme s bolavou hlavou a energicky značně poškozeni (teda spíš já). Dolu do Melniku zbývalo seběhnout nějakých 20 km, takže to šlo celkem dobře. Klesáme krásně vedenym trailem skrze typickej Balkánskej smíšenej les až k Melnickým pyramidám. Geologická přírodní památka Melnické pyramidy je lokalita tvořená málo odolnými slepenci a pískovci, takže se doslova sype (zvětrává a eroduje) před očima. Takový evropský Badlands. Skrze místní rokle jsem si užil svoje poslední kilometry tohohle hikerskýho léta. Uteklo to šíleně rychle a na konci moje tělo totálně vyplo.

PS: Shrnutí naší bulharský E4 přes Vitošu, Rilu a Pirin napíšu v dalším příspěvku.