E4 VITOŠA, RILA, PIRIN – 2. ČÁST (89,9 km; celkem 146,5 km)

Aktualizováno: 31. 8. 2021

KOMPLEXNÍ RILSKÁ KRÁSA

Na Rilu jsem se v rámci tohohle našeho balkánskýho dobrodružství těšil úplně nejvíc a moje očekávaní bylo, jako už x krát na letošních trailech, značně překonáno. Celkem čtyři dny jsme šli krajinou, která nám brala dech (Jiřímu doslova) a ukazovala nám svoji divokost a nespoutanost. Celou dobu bylo krásně a jelikož je Rila tak výrazně vyzdvižená nad okolní krajinu, viděli jsme jak na Vitošu a Pirin, tak i 150 km daleko na nejvyšší partie pohoří Stara Planina. Co ale dělá z Rily tak krásný pohoří na hikování jsou famózní uzoučký stezky, ostrý štíty a hlavně jezera. Jsou jich tu stovky a jsou tak krásný!

Aby to ale nevypadalo všecko tak růžově, tak je potřeba říct, že v okolí Sedmi rilských jezer byla doslova hlava na hlavě. Bulhaři tu ještě k tomu přímo u jezer v národním parku pořádají letní duchovní školu. Pro nás to znamenalo to, že jsme museli přečkat noc obklopený neustálym šrumcem a tak 180 Qvíčama. Stoupání na Ezeren Peak (2559 m n. m.) bylo pak po boku několika desítek déháček. Cca jeden den tedy nebyl podle představ, ale čím víc jsme postupovali na jih, tím ubývalo lidí a bylo to čistě krásný. Předposlední den jsem potkali celkem tři lidi, poslední den už jsme nepotkali vůbec nikoho. Museli jsme taky dost ubrat z našeho tempa, protože ten terén byl místama dost brutální. Byl to terén, na kterej jsem se tešil, kde se oddělují zrna od plev a slabý od silnejch kusů. Občas to vypadalo, že tu nikdy nikdo nešel, občas jsme i lezli po čtyrech. Ale i tohle je Balkán.

Mělo to prostě úplně všechno, co od trailu v horách chci. Krásně značenej trail po plochejch horskejch hřebenech střídaly prudký sestupy po obrovskejch kamenech. Na horskejch chatách jsme naše těla pravidelně přejídali levnym dobrym jídlem a prolejvali pivkama a rakijema.