„Lidi, jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno – a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle, co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích noh proti hvězdám, jen namodralá světluška zůstane uprostřed a všichni vzdychnou "Jůůů!".“ Jack Kerouac
Další výrok mého oblíbence opět krásně vystihuje to, co mě baví a taky to, co se dělo 26., 27. a 28. dubna 2024 v jedné říční nivě řeky Střely. Sešla se banda naprosto úžasných, střelených a šílených lidí čítající hikery, dobrodruhy, stopaře, pankáče, polárníky, geografy, skauty a hlavně VESELÉ LIDI NADŠENÉ DO ŽIVOTA. Zase po roce proběhla legendární oslava Fikiho a Felixe, kde se nežilo na 100, ale na 200 %! Pilo se, jedlo, hrálo, zpívalo, tančilo, hikovalo, koupalo a smálo na plný pecky. Přátelé, já vás miluju! Děkuju, že z mýho světa děláte tak krásný místo k životu!
Mám tu milou příležitost oznámit, že jsou to už oficiálně dva roky, co žiju tenhle úžasnej život na kolech ve Felixovi. Najezdili jsme spolu další tisíce kilometrů po silnicích, dálnicích, šotolinách, bahnem, prostě vším možným. Pohostili jsme spoustu lidí, vydali čtyři časopisy (a na dalším makáme). Felix během druhého roku života dostal i novou střechu a nové soláry, výstuhu a nové zateplení alkovny, vlastní přednášku VANLIFE: Domov je tam, kde zaparkuju a hlavně dalšího obyvatele, kterého má tu čest vozit. Jednu krásnou úsměvavou hikerku z Novýho Bydžova, která už jednou v obytňáku bydlela a teď jezdí a žije s námi náš sen.
Kdybych řekl, že se mi stýstá po bytě, tak bych lhal. Tenhle pojízdnej barák prostě stojí zato, protože my víme, že domov je tam, kde zaparkujem.
Díky za tenhle život!
Felix, Kuboj a Marťa
Comments