DRUHÝ PŘECHOD JIZEREK

„Hele nechceš jít s námi o víkendu přechod Jizerek?“ zeptal jsem se Ivana po jeho skvělý přednášce 8700 km napříč Evropou. Ivan byl pro, a tak jsem vzal ještě přítelkyni Simču a vostřílenýho parťaka Daníka a vyrazili jsme. Pro mě to měl být už druhej přechod Jizerek, ale nastřelil jsem trasu, kterou jsem ve vetšině délky ještě nešel.

Začínali jsme v pátek večer čelovkovym randálem z Frýdlantu směrem na hřeben. Chrupli jsme na Špičáku, a jakmile jsme ráno nachytali první sluneční paprsky, začali jsme tam posílat klasickou hikerskou dynamiku. Podzimní atmosféra stezky tak krásně namotaný skrze jizerkohorský bučiny se nám moc líbila. Ivan se během soboty dokonce 2x otužoval ve Velkým Štolpichu. Poprvé to bylo dobrovolně, podruhé si chtěl zahrát na Svartu při svym jumpu přes Štolpich a rozplácnul se v něm přímo před zraky okounějících lidí. 😂 Mokrej, ale vysmátej vylezl z potoka a valili jsme dál na Frýdlantský cimbuří. Tam už to bylo jen kousek od Šolcových skal, kam jsem se už dlouho chtěl podívat. Tou dobou už byla politická změna vzhledem k průběžným výsledkům jistá. My to slavili chůzí divokou jizerskohorskou přírodou a bylo nám skvěle. Soumrak na Jizeře tomu pak nasadil korunu. 🙂

Nedělní ráno s námrazou na tarpu a zamrzlýma botama jsme si prožili taky. Pak jsme to ale napálili přes Smrk a pramen Jizery do Polska. Po cestě jsme si vyprávěli příhody, kochali se přírodou a užívali to, co hikerskej život přináší. Víkend jsme zakončili po 66 kilometrech škopákama v Horním Kořenově.

Ivana jsem na jeho 1,5 roku dlouhý cestě sledoval a tušil jsem, že to bude člověk stejný hikerský krve. Tak pozitivního a vyrovnanýho člověka jsem dlouho nepotkal, na další randálky by se nemělo příliš dlouho čekat. Simča se bála, jestli nás 3 blázny bude stíhat, ale nakonec se ukázalo, že nová přezdívka sim_hikes je pro ní přesně to pravý ořechový! No a pan Daník, kterej nově nosí na nohou Hoky, je v kombinaci s jeho dlouhym krokem trnem v oku každýho člověka, kterej chce jít tak říkajíc "napohodu".